Andrea Fojtíková

Fotografie není jen pouhý záznam světla, fotograf do ní vnáší sebe, svůj pohled na svět, zachycuje, jak vidí svět on svýma očima. Fotografie vypráví příběh okolního světa, je to záznam skutečnosti interpretovaný očima fotografa.

Život mi trochu zamíchal s rozdanými kartami: ačkoliv jsem vystudovala Pedagogickou fakultu a jsem vlastně učitelka matematiky, nikdy jsem neučila a už hezkých pár let pracuji ve stavebnictví jako manažerka. Fotografování jsem se začala věnovat poté, kdy jsem hledala "klidový a odpočinkový" koníček ke své uspěchané profesi a vzpomněla jsem si na tatínka, jak kdysi dávno přetvářel koupelnu na improvizovanou černou komoru a vyvolával fotografie. Bavilo mne se na něj tenkrát dívat. Takže jsem se rozhodla a otočila ovladačem své obstarožní digitální zrcadlovky z pozice automatického focení na focení manuální a začala jsem se učit a to nejen fotografování samotné, ale i následný postprocessing - avšak už ne v koupelně, ale pohodlněji v počítači. Jenže jako do všeho i do fotografování jsem se vrhla po hlavě a dnes trávím focením a úpravami fotografií téměř veškerý volný čas. Jsem šťastná, že v tom mám velkou podporu své rodiny.
Při nočním focení si užívám ticha, samoty a pocitu splynutí s přírodou. Při čekání na ten správný okamžik se učím trpělivosti a soustředění. Nevadí mi balancovat hodiny na hraně útesu, z něhož je podle mne ten nejlepší pohled, abych dlouhým časem zachytila tu správnou vlnu. Vstávám v dobu, kdy většina lidí ještě spí, abych jela hodiny na místo, které jsem si vyhlédla pro zachycení neopakovatelného východu slunce. Znovu a znovu překonávám strach z výšek, když zaujatá fotografováním vyšplhám na skálu za statnými kozorožci, a pak nevím kudy dolů. Vydržím hodiny stát v neuvěřitelném mrazu, bez dechu pozorovat a fotit polární záři. Ve fotografování jsem se našla: fotografování je prostě můj koníček i život.

Absolvovala jsem spoustu kurzů a videokurzů, přečetla desítky knih a stále se snažím zlepšovat a nestagnovat v postupech při pořizování fotografií ani v postprocessingu.

Po četných žádostech od přátel a známých jsem začala předávat začátečníkům a mírně pokročilým to, co jsem se sama naučila na mnou pořádaných skupinových nebo individuálních kurzech či workshopech.

Přestože mám doma kompletně zařízený ateliér, aranžované fotografie lidí fotografuji minimálně a pokud ano, snažím se o to spíše v přírodě a za využití přirozeného světla. Fotografovaný objekt potřebuji blíže poznat, vytvořit si k němu "vztah", což pro běžné rychlofotografování lidí v ateliéru může být podle mne problematické. Navíc mám ve své práci kolem sebe neustále spoustu lidí, proto raději utíkám do přírody, ticha, klidu...

Mým oblíbeným námětem jsou zvířata - ve volné přírodě, nebo prostě jen odpočinkové popracovní odpolední fotografování třeba v ZOO.

Ráda pořizuji a skládám velkoformátové panoramatické fotografie. V poslední době jsem zcela propadla fotografii noční: fotím a skládám noční fotografie (nejen) hvězd. Cestování a fotografování patří k sobě, takže samozřejmě ráda cestuju a na cestách fotím vše - přírodu, architekturu a také lidi, ale většinou tak, aby o mně nevěděli a já zachytila co nejvíce z jejich přirozenosti.

Cestování bylo vždycky mým snem, ale jako spousta dalších lidí odkládala jsem ho do kolonky "až..." (až bude víc času, až budou děti velké, až....). Po událostech z nedávné rodinné minulosti jsem si řekla, že není čas čekat na "až..." a za podpory své rodiny jsem si začala sny plnit.

Jedním z velkých snů byla Patagonie, kterou jsem navštívila koncem minulého roku, kdy jsme se skvělou partou procestovali mimo jiné národní parky Argentiny a Chille. Mou velkou láskou je Island, kde jsem byla již několikrát a určitě se tam vrátím znovu. Pravidelně navštěvuji severské země - Švédsko a Norsko ať už v létě při fotografování půlnočního slunce či v zimě při fotolovech polární záře. Cestování po krásách naší republiky ani zmiňovat nemusím - je naprostou samozřejmostí. V létě se chystáme s kamarádkou procestovat Namibii a v plánu máme spoustu dalších známějších i méně známých míst.

Myslím si, že pro fotografa je hlavně potřeba cestovat s podobně "postiženými" kolegy, kteří jsou schopni hodiny čekat na dobré světlo, na ten správný mrak a podobně. Proto většinou fotocesty nejraději podnikám se svou kamarádkou, případně s dalšími fotokamarády. V dnešní době je to mnohem jednodušší v tom, že si pomocí chytrých aplikací můžeme dopředu naplánovat který den a v jakou dobu máme na vybrané fotolokaci být a podle toho pak fotocestu naplánovat. Tím vším se řídím i při organizaci workshopů.

Vždycky jsem fotografovala zrcadlovkami značky Canon a neuměla jsem si představit, že tomu bude jinak. Vzhledem k tomu, že letecké společnosti začínají být poslední dobou nekompromisní co se týče hmotnosti zavazadel a i moje záda začala protestovat, hledala jsem náhradní řešení a nakonec jsem kompletně přešla ke značce Olympus, zejména díky novince Olympus OMD-E M1 Mark II a výborným objektivům M. Zuiko Digital řady PRO, čímž se hmotnost mého fotobatohu dost výrazně snížila za naprosté spkojenosti s kvalitou snímků.

Ze stejného důvodu jsem hledala i stativ, který bude stabilní, funkční a přesto lehký. Po pečlivém zvážení a provnání jsem si vybrala stativ Gitzo Traveler GT1555T s kulovou hlavou GH1382TQD. Je malý, lehký, kompaktní, skladný, ale odolný a stabilní. Často fotím expozice s dlouhými časy, časosběry, za použití ND filtrů nebo efektní "rozmazanou" vodu, mraky apod., stal se mi věrným souputníkem, bez něhož si své focení už nedokážu představit.

Andrea Fojtíková - fotogalerie: