Ivan Prokop - fotografie je pro mne radost

Fotografie je pro mne radost, jejím prostřednictvím se mohu setkávat se zajímavými lidmi a pokusit se zprostředkovat své pocity a zážitky.

Od dětství jsem byl obklopen hudbou a výtvarným uměním. Velmi záhy jsem zjistil, že sám hudbu nejsem schopen provozovat, ale nechtěl jsem se jí vzdát a tak jsem hledal cestu, jak jí zůstat na blízku. Výtvarné umění mne zajímalo stejně jako hudba a velmi brzy jsem objevil fotoaparát a začal s ním zkoušet objevovat svět okolo sebe. Strašně mne začalo bavit pozorovat okolí hledáčkem fotoapáratu. Úplně mne to pohltilo. V té době zde nebylo možné jednoduše získat nahrávky hudby, kterou jsme hltali a tak jsme si desky navzájem půjčovali a nahrávali. Zahraniční desky už měly hezké obaly tak jsem si je zkoušel přefotografovat, abych si ten zážitek z hudby podpořil i obrazem. A to byl vlastně první krok k tomu, co dělám dodnes. V té dávné době nebyl problém, přinést si na koncert fotoaparát a zkusit umělce fotografovat. Problém byl v tom, že jsem neměl kvalitní vybavení ani materiál, ale o to větší byla radost, když se mi nějaká fotografie trochu povedla. Postupem doby jsem začal získávat zkušennosti a zdokonaloval jsem se v technice ovládání aparátu a zpracování negativů a fotografií. Hlavně mne to velmi bavilo a postupně jsem si neuměl představit, že bych šel na koncert bez fotoaparátu. Ale žádný kvalitní jsem neměl a tak jsem si jej musel půjčovat. Zásadním zlomem pro mne bylo uvedení filmu Michelangela Antonioni Blow Up (Zvětšenina) v pražském Filmovém klubu. Hudbu k tomuto filmu napsal dnes slavný jazzový pianista Herbie Hancock a v hlavní roli byl skvělý David Hemmings. Díky tomuto filmu jsem pochopil, co pro mne fotografie opravdu znamená. Viděl jsem jej mnohokrát a ani dnes pro mne neztrácí na kvalitě.

Celým mým životem se prolínají fotografie, hudba a výtvarné umění. Velký vliv na mne také měla má práce v nakladatelství, několik let jsem byl grafikem a fotografem hudebního časopisu Melodie, ale další zásadní vliv na mne mělo období, kdy jsem byl aktivistou Jazzové sekce, tam jsem poznal mnoho skvělých lidí, kteří jsou mými přáteli dodnes. Naučil jsem se, že i z mála a ve složitých podmínkách lze vytvořit velké věci. Hodně mne ovlinilo, že jsem mohl úzce spolupracovat například s výtvarníkem Joskou Skalníkem, publicisty Vladimírem Kouřilem a Josefem 'Zubem' Vlčkem, Tomášem Křivánkem a množstvím dalších skvělých lidí z oblasti hudby, výtvarného umění a literatury. Tehdy byla Jazzová sekce pod vedením Karla Srpa centrem nezávislé kultury a umění. I díky tomu jsem pak v roce 1991 nastoupil do vydavatelství Bonton Music, kde jsem měl na starosti produkci audiovizuálních nosičů. To pro mne byla skvělá škola a radostná práce. Po čtrnácti letech v Bontonu jsem odešel a od té doby pracuji jako volný fotograf, výtvarník a producent. Fotografuji hudbu, produkuji audiovizuální nosiče, tiskoviny a organizuji výstavy. Mnoho let dokumentuji festivaly Blues Alive, Colours of Ostrava, Folkové Prázdniny. Občas fotografuji pro Činoherní klub v Praze nebo Divadlo Aqualung.

V roce 2008 vyšla v nakladatelství Paseka kniha Jiřiny Chrastilové Devět židovských cest, kterou jsem mohl ilustrovat svými fotografiemi. Na podporu této knihy jsem uspořádal výstavu, která byla představena na několika místech v České republice a také ve Spertus Institute v Chicagu. V roce 2011 jsem v Leica Gallery uspořádal výstavu mých hudebních fotografií pod názvem Photopass. V poslední době také organizuji výtvarné a fotografické výstavy v pražské Kavárně a galerii Café Kampus a byl jsem přizván Patrickem Markem a Tomášem Katschnerem ke spolupráci na mezinárodní fotografické soutěži Jazz World Photo, která letos slaví pět let své existence. Všechny tyto činnosti mi působí velkou radost.

Mnoho let používám techniku Nikon a v posledních letech také u sebe stále nosím malý fotoaparát Fujifilm. Ale jak s oblibou říkával český grafik, ilustrátor, divadelní fotograf a vysokoškolský pedagog pan Jaroslav Krejčí 'na otázku čím fotografuji, odpovídám hlavou'.

Samozřejmě mne těší, pokud se někomu má práce líbí a radost mi udělá, když někdo v mé é fotografii najde něco navíc. Pak si říkám, že to má smysl.

Ivan Prokop

Ivan Prokop - fotogalerie: