Lenka Bukačová - fotografie je svébytný jazyk

K fotografii jsem se dostala skrze malbu a fotografie i malba k sobě mají blízko. Nejblíže snad v kategorii inscenované fotografie, kterou se zabývám. Ke studiu fotografie mě přivedlo studium na katedře Výtvarné kultury v Ústí nad Labem, kde jsem měla možnost věnovat se malbě pod skvělým vedením pana profesora Jiřího Bartůňka. Fotografie a malba k sobě mají velmi blízko, obě pracují se záznamem světla, obě zrcadlí příběh, emoce, jemné nuance jakého sdělení. Můj přistup k fotografii pak značně ovlivnily zkušenosti získané během studií v Ateliéru aplikované a reklamní fotografie na Fakultě umění a designu (Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem) u pana profesora Miroslava Vojtěchovského, který se pro mnohé z nás se stal právě oním mentorem, kterého vnímáte jako důležitou součástku, hřídel v soukolí vašich vlastních imaginací a nápadů. Pro studenta je přínosné být v přítomnosti takto inspirativní osobnosti.

Samotné Ústí se zdá být na první pohled popelavé a chmurné, jakási exkomunikovaná výspa konce republiky. Je to však jen mylný dojem, který záhy střídá až vemlouvavý údiv nad zvláštní atmosférou tohoto svérázného města, které do vás jednoduše vroste. Všudypřítomný marasmus sociálně vyloučených lokalit, každodenní štiplavé výpary z chemičky a divoká příroda za rohem, kdy po šíji zalesněné krajiny Sudet stekl nejeden osud až do Labe směr Německo...To vše se ve vás prostě usadí a dál si žije vlastním životem.

Na fotografii jsem tedy postupně začala nahlížet jako na samostatný směle komunikující organizmus. Fotografie může vyprávět příběhy, s lehkostí vyvolávat emoce a stejně jako slova nevyřčená mezi řádky naznačují směry různými cestami, může nás dovést k tomu, abychom se podívali ještě jednou, znovu a nějak jinak. Hlavně jsem ale přišla na to, že i když člověk umí vykopat jámu, ještě to neznamená, že dokáže zasadit strom. Což se dá o focení říct také.

V rámci fotografie pracuji s inscenací, kde podstatnou roli hraje výpověď obrazu jako celku. U inscenované fotografie je realita vytvořena za účelem fotografického snímku, ale můžeme tvrdit, že zjednodušeně řečeno je inscenace opakem momentky? V ideálním případě podle mě má v sobě i inscenovaná fotografie část náhody či nahodilosti, která dotváří její kouzlo. Zbytek je výsledkem precizní práce s kompozicí, svícením i zkušenostmi.

Silným zážitkem pro mě byla výstava Gregory Crewdsona (2012, Rudolfinum). Mezi jeho inspirační zdroje patří např. Hitchcockovy snímky či filmy mého oblíbeného režiséra Davida Lynche, malby Edwarda Hoppera atd. Crewdsonova tvorba spadá právě do kontextu inscenované fotografie, která se již před lety etablovala jako jedna z nejdůležitejších forem soudobého fotografického umění, a to převážně díky svým nejvýznamnějším představitelům Cindy Sherman a Jeffu Wallovi.

V době nových médií a potřeby responsivity, kdy rám obrazu se uživateli zobrazí pokaždé trochu jinak, se funkce fotografie dostává do nového kontextu. Mění se přirozeně forma vizuální prezentace a jazyk fotografie se přizpůsobuje. Mojí specializací je prezentace firemní identity a kultury i hodnot podnikání a to především v digitálním prostředí. Nejraději vyprávím příběhy klientů, které baví jejich byznys. Mám ateliér v Praze, ale koncepci focení vždy přizpůsobuji na míru, a takže často nefotím jen v Praze či v ateliéru. Nezřídka se postupem času ze zákazníků stávají přátelé, čehož si nesmírně vážím. Je to vlastně ta nejlepší zpětná vazba, jakou si mohu představit. Také dlouhodobá spolupráce s Univerzitou J.E. Purkyně mě díky otevřenému přístupu a příjemným kolegům velmi těší, pracujeme na souboru fotografií, který se neustále rozvíjí. Koncept těchto fotografií tvoří pohledy do domácího prostředí uchazeče či studenta, který je naprosto oddán svému oboru a tak přistupje i ke svému okolí, ke svému vlastnímu vnitřnímu i vnějšímu prostoru. Téma jsme však pojali i s notnou dávkou humoru. Fotografie se snaží vyslat zprávu, že univerzita zanícení těchto lidí rozumí a na jejich budoucí studium pod jejími křídly se těší. Z aktuálních projektů bych ráda zmínila práci pro značky jako Creme de la Creme, úžasné gelato v centru Prahy, či přírodní kosmetiku Indivo, protože je velmi podněcující poznat lidi, kteří neustále posouvají hranice toho, co dělají a dělají to prostě dobře.

Používám techniku značky Canon, zamilovala jsem si objektiv Canon EF 100mm f/ 2,8 L Macro IS USM, studiová světla značky Elinchrom, která jsou podle mě opravdu spolehlivá i lehká. Stativ GT3542XLS (a hlavu) značky Gitzo jsem si koupila po pečlivém výběru poměrně nedávno (jaro 2016), ale jsem s výběrem nadmíru spokojená. Oproti stativu značky Manfrotto 161MK2B a stativová hlavě Manfrotto MA 229, které jsem používala před tím, je obrovskou výhodou kombinace nízké hmotnosti, lehké manipulace a stabilní základny stativu.

V roce 2015 jsem získala ocenění v mezinárodní soutěži FEP FETA Award 2015 a účastnila se výstav např. Prague photo festival 2013, 2014, Prostor paměti (Bratislava) 2014, Sním až vím (Karlovy Vary) 2014.

Lenka Bukačová - fotogalerie: